Druhy záření
Ať už jsi to uvědomujeme či ne, tak každy jsme vystaveni nějakému záření. Můžou být bezpečné, které nás na životě neohrožují, záření potřebné jako je například při diagnostice fraktur v nemocnici a nebo záření vysoce životu nebezpečné, s těmi se zas až tak denně nesetkáváme. V následující tabulce jsou vypsána běžná záření a teď si jedno po druhém rozebereme.
Záření Alfa
Jedná se ionizující záření a proudění alfa částic jader hélia. Některé látky jako je vzduch tento druh záření pohlucují a lze ho odstínit listem papíru, proto je neškodné a není životu nebezpečné. Tento druh záření mohou vysílat pouze prvky s nukleonovým číslem větším než 200.
Příkladem rozpadu α je rozpad radionuklidu 238U, který se rozpadá na thorium podle vzorce
Záření Beta
Záření Beta začíná přemenou jádra neutronu v proton a je následně vyčlěněn elektron. Prvek je tedy o jeden proton bohatší. Záření pronikne přes materiály s nižší hustotou a tloušťkou jako je například obyčejný papír. Vyskutuje se u přírodního Uranu a jederných reakcí.
Záření Gama
Toto elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší než má světlo vzniká v jádře atomu, oproti záření rentgenovému, které vzniká v obalu atomu. Záření je doprovázeno zářením alfa a beta. Ze všech záření je tenti druh značně pronikavější, projde totiž papírem a dokonce i hliníkovou deskou, toto záření odrazí či zastaví až olověný blok. Při vzniku záření γ musí nejprve dojít ke srážce elektronu s atomem. Kinetická energie elektronu se z části přemění na kinetickou energii atomu a na energii potřebnou k excitaci atomového jádra, která se při deexcitaci uvolní ve formě gama záření.
Můžeme ho najít volně v přírodě, v rentgenu nebo i v lékařství při ozařování v onkologiii. Velmi zajímavým faktem je, že záření gama vzniká také ve vesmíru (tam kde se uvolňuje velké množství energie, například na slunci při erupci, výbuchy nebo při procesu u černých děr)
Zajímavým jevem jsou vysokoenegetické krátké záblesky gama, které podle doby trvání můžeme rozdělit na krátké záblesky (doba trvání 0,1 až 1 s) a dlouhé záblesky (doba trvání 2 - 100 s).
ROZPADOVÝ ZÁKON
aneb Radioaktivní záření
Rozpadový zákon, závisí na poločase rozpadu jednotlivého izotopu, hodnoty se pohybují v rozmezí sekund až tisíců let. Jednoduše se dá říct, že za určitou dobu se aktivita jádra zmenší vždy na polovinu hodnoty, záleží také na prostředí a tlaku a teplotě. Vše se odvozuje a počítá dle tzvn. ROZPADOVÉ KONSTANTĚ - která popisuje rychlost rozpadu, obvykle se používá poločas rozpadu T1/2.