Shrnutí

"Stavba 4. bloku s reaktorem RBMK 1000 byla zahájena v roce 1979 a podle plánů měl být blok spuštěn na konci roku 1983.

Stavební práce nasbíraly během let zpoždění a průběžné zprávy KGB upozorňovaly na to, že stavba vykazuje značné chyby. Blížil se závěr roku 1983 a 4. blok už vyráběl 20 prosince elektřinu.

Ještě před samotným spuštěním reaktoru měly být provedené testy jednotlivých částí a až poté co by elektrárna prošla všemi testy úspěšně, měla být spuštěna.

Na to však nemohl Černobyl z politických důvodů čekat a proto ředitel černobylské elektrárny Viktor Petrovič Brjuchanov podepsal na konci prosince 1983 oficiální dokument o úspěšném dokončení, testování a následném zprovoznění 4.bloku,,

Osudná bezpečnostní zkouška

"Jeden z testů, který měl být proveden ještě před samotným spuštěním bloku reaktoru, se týkal nouzového fungování turbíny.

V případě, že by došlo k výpadku přívodu elektřiny, musí být turbína schopna setrvačností vyrábět dostatek elektřiny ještě minimálně 45 sekund, než se spustí nouzové generátory.

Tato elektřina je pro bezpečnost reaktoru životně důležitá, protože pohání chladící čerpadla, regulační a havarijní tyče a také zásobuje elektřinou řídící velín, odkud je blok s reaktorem řízen.

Právě tato zkouška, kterou si vyžádal sovětský úřad pro atomovou energii, byla prováděna v noci z 25. na 26. dubna 1986, při které se vlivem nedodržením parametrů testu stala jedna z nejhorších katastrof v jaderné energetice.,,

Copyright

25. dubna 1986 - Pátek

13.00 h

Už od nočních hodin probíhá postupné snižování tepelného výkonu reaktoru o polovinu z 3200 MW na 1600 MW. Tým jaderných inženýrů se připravuje na plánovanou zkoušku.

Odstavením jedné turbíny snižují výkon 4.bloku elektrárny a pro správný průběh zkoušky odpojují operátoři systém havarijního chlazení reaktoru, aby nezačal působit během testu.

14.00 h

Dispečer Ukrajinských energetických závodů žádá o odklad připravované zkoušky. Do elektrické sítě je potřeba dodávat veškerou energii 4. bloku. Následně je vydán rozkaz a zkouška je dočasně odložena.

Reaktor i nadále pracuje při polovičním tepelném výkonu 1600 MW a i když je to v rozporu s předpisy, zůstává odpojený bezpečnostní systém havarijního chlazení reaktoru.

00.31 h

Tepelný výkon reaktoru se krátce dostává na 700 MW a poté se vlivem několika chyb obsluhy rychle propadá pod 500 MW.

Leonid Toptunov, který má na starosti regulaci výkonu, společně s Alexandrem Akimoven upozorňují nadřízeného Anatolye Djatlova na prudký pokles výkonu, který je pod bezpečnostním limitem 700 MW.

Djatlov ale nařídí pokračovat ve snižování výkonu na 200 MW a to i přesto, že minimální bezpečnostní limit pro provoz tohoto typu reaktoru (RBMK) je při 700-1000 MW.

To ovšem Djatlov ví, věří však, že riziko je nepatrné a proto i nadále trvá na svém rozhodnutí se slovy:

"Reaktory chyby nedělají, lidé ano!"

Toptunov s Akimovem se podřizují a dál snižují výkon.

00.36 h

Ozývá se poplach - hladina vody v odlučovačích je nebezpečně nízko. Varovný signál tím oznamuje, že je do aktivní zóny reaktoru při nízkém tepelném výkonu čerpáno příliš mnoho chladící vody.

To má za následek, že se nestačí velké množství studené vody dostatečně prohřát a tím se tvoří malé množství páry o nízkém tlaku.

Tato pára se z reaktoru odvádí do odlučovačů, kde se "suší" od přebytečné vody a poté se čistá pára odvádí na pohon turbín.

Boris Stoljarčuk, který reguluje proudění vody reaktorem si dokáže s tímto problémem snadno poradit - poplach vypíná a ignoruje.

Za normálních okolností by začal působit systém havarijního chlazení, ten je ale nyní úmyslně vypnutý.

00.38 h

Výkon klesá ke 200 MW, avšak Toptunov jej nedokáže udržet a výkon klesá dál až na pouhých 30 MW, což prakticky znamená zastavení štěpné reakce.

Při tak nízkém výkonu značně roste koncentrace Xenonu 135, který vstřebává neutrony a začíná Xenonová otrava.

V tuto chvíli měla obsluha (tak jak byla školena) zkoušku neprodleně ukončit a reaktor odstavit alespoň na 24 hodin, po kterých by bylo možné reaktor opět bezpečně nastartovat. Ovšem to se nestalo, což se ukázalo jako osudová chyba.

Anatoly Djatlov nařídí Toptunovi, aby pro obnovení výkonu úplně vytáhl řídící tyče z aktivní zóny reaktoru. Ten se však brání slovy:

"Měli bychom reaktor odstavit. Tak jak nás to učili při školení."

Akimov přistoupí a souhlasí, protože pokud se řídící tyče vytáhnou, ztratí se úplná kontrola nad výkonem reaktoru. Už teď je situace kritická a nemělo by se pokračovat.

Ovšem Djatlov trvá na svém rozhodnutí. Operátoři se podřizují a dávají pokyn pro vytažení řídicích tyči.

01.00 h

Tepelný výkon se podařilo stabilizovat na 200 MW. Za těchto podmínek předpisy nedovolují pracovat s reaktorem, ale na příkaz Djatlova je obsluha nucena pokračovat dále.

01:10 h

Opět se ozývá poplach - hladina vody v odlučovačích je nebezpečně nízko. Poplach se opět vypíná a ignoruje.

01.22 h

Operátoři si před zahájením zkoušky nechávají počítačem (systém SKALA) zobrazit dokument o aktuálním stavu parametrů reaktoru.

V něm zjišťují, že se reaktor nachází mino bezpečné hodnoty. V tuto chvíli měla obsluha reaktor odstavit. Přesto se operátoři s Djatlovem rozhodují ve zkoušce pokračovat.

Ke šesti cirkulačním čerpadlům, které přivádějí chladící vodu do aktivní zóny reaktoru, zapíná Boris Stoljarčuk také zbývající dvě záložní čerpadla.

Toto rozhodnutí má zajistit, že se po provedené zkoušce bude aktivní zóna reaktoru dostatečně chladit. Zvýšený průtok vody reaktorem produkuje ještě menší množství páry a tlaku, než by bylo potřeba.

01:23:04 h

Bezpečnostní zkouška začíná.

Řídící panel žádným způsobem operátory neinformuje o nestabilním stavu, v jakém se reaktor ve skutečnosti nachází.

Tepelný výkon reaktoru je na 200 MW. Operátoři odpojují přívod páry do turbíny, která nyní setrvačností pohání čerpadla chlazení a poté se dopouštějí hned několika chyb.

Vypínají různé bezpečnostní systémy (někdy i násilím) a prudce snižují průtok vody do reaktoru. Xenon, který způsobil otrávení reaktoru se postupně vypaluje. Tlak páry a výkon se začíná zvyšovat.

01:23:30 h

Výkon reaktoru prudce stoupá, čímž roste teplota a tlak v aktivní zóně. Tlak páry je vyšší než tlak chladící vody, která je přiváděna dobíhajícími čerpadly.

Činnost čerpadel se tak dále snižuje, až se prakticky přeruší chlazení aktivní zóny. Rostoucí tlak dokonce začíná nadzvedávat 350 Kg uzávěry palivových tyčí.

Podmínky v aktivní zóně jsou nyní takové, že vlivem vysoké teploty a tlaku dochází k deformacím.

01:23:40 h

Okamžitý nárůst výkonu který vystoupal až na 1600 MW, přinutil obsluhu stisknutím tlačítkem AZ-5 aktivovat ochranu pro havarijní odstavení reaktoru.

Po její aktivaci se vysunuté řídící tyče začali pomalu zasouvat do aktivní zóny. Avšak vlivem deformací, které uvnitř probíhali, se řídící tyče nezasunuly do požadované polohy.

Výkon reaktoru se proto dál prudce zvyšuje až na 10 násobek projektované konstrukční hodnoty. Jádro je rozžhavené doběla.

Ohromný tlak páry trhá potrubí a dostává se do styku s rozžhaveným jádrem. Pára se okamžitě rozkládá na své původní prvky vodík a kyslík.

První exploze

Nastává první exploze, kterou způsobila kritická výbušná směs vodíku a kyslíku. Výbuch odhazuje 1200 tun vážící ocelové víko reaktoru a rozbíjí střechu reaktorové haly.

Palivo uvnitř reaktoru se vysokým žárem hroutí do sebe.

Druhá exploze

Několik sekund poté, nastává druhá exploze, která je mnohonásobně silnější než ta první.

Vědci později při vyšetřování havárie spočítali, že měla sílu cca 1,0 - 1,5 TJ, to odpovídá výbuchu cca 300 - 500 tun TNT (vojenská, vysoce brizantní trhavina). Výbuch způsobila část paliva, která se dostala do vysoce nadkritického stavu, došlo k rozhoření a naráz uvolněná energie se přiblížila energii atomové bomby.

Výpovědi očitých svědků, kteří viděli jasný, modrobílý záblesk při druhé explozi ukazuje, že tady byla teplota mnohem vyšší, než 6000°K. Žádná konvenční trhavina nedokáže překročit teplotu 5000°K.

Je tedy jasné, že druhý výbuch byl výbuchem atomového typu.